Houbařská sezóna zahájena

Moje procházka nebyla vůbec plánovaná jako houbařská,  jenže sírovce žlutooranžového jde přehlédnout leda s rouškou na očích. Takový poklad na staré třešni velmi potěšil, tuhle pochoutku jsem si nenechala ujít. K obědu byl v té nejjednodušší úpravě, obalený v hrašce a usmažený, jako příloha polenta s bršlicí, mladým česnekem a ptačincem, zelí picklované i čerstvé, první ředkvičky, dubáček, lebeda, řeřicha. Tímto považuji letošní houbařskou sezónu za zahájenou. Houby se dají vlastně sbírat celoročně a stejné je to i v jedlé zahradě. Díky mírné zimě jsem donedávna sklízela mangold, růžičkovou kapustu, polníček, kadeřávek, který teď už bohatě kvete a květy jsou více než lahodné. Pár pórků je ještě na záhonu. To vše doplňuji výhonky kopřiv, popence, česneku medvědího, jitrocele, bršlice. Poslední jmenovaná je pro mě královnou. Nejen proto, že ovládla většinu zahrady, navíc je velmi chutná jako čerstvá i jako špenát a zelené lupení téměř do čehokoliv. I přes jarní mrazy a velké sucho je ke mně zahrada štědrá a zásobuje mě jídlem i zážitky každý den. Naplňuje mě to vděčností.

P.S. 15.května asi vyhlásím Dnem sírovce žlutooranžového. Nejdříve jsem tuto jedovatě vyhlížející houbu našla já. Odpoledne mi psala kamarádka, že sírovce objevila ve starém sadu na třešni také. A večer maminka té kamarádky volala, že třešeň, která rostla roky před jejich chatou na Slapech, se rozlomila a na jedné větvi byl sírovec.